Historie / History

Původ tohoto plemene můžeme s největší pravděpodobností hledat v Tibetu, ačkoli existuje několik rozličných verzí. Za jejich předky se považují dlouhosrstí, kosmatí psi, kteří dali původ i jiným evropským pasteveckým psům, např.: polský ovčák nížinný, rumunský mioritic, francouzský briard, italský bergamesko a dokonce i anglický bobtail. Předváleční polští nížinní ovčáci z okolí Lubelszcyny a Podlasia dokonce vykazovali velikou podobnost s jihorusy. Dosahovali velikosti 60 cm a byli čistě bílí nebo bílí se žlutými skvrnami. V kynologickém názvosloví přísluší název "ovčák" pouze takovým psům, kteří mají v náplni práce nejen střežení stáda, ale také zahánění a přemísťování na jiné pastviny. Pastevečtí psi, jako je kavkazský a středoasijský, slouží výhradně jako obránci proti šelmám. Jihorus, jako jediný, slučuje v sobě všechny vlastnosti, ale původem je ovčák.      

         

Domovem jihoruského ovčáka je ve své podstatě Krym. Tento poloostrov, stejně jako sousedící s ním černomořská nížina, byl odedávna regionem, zabývajícím se intenzivním chovem ovcí. S cílem zušlechtit místní plemena ovcí již v 18. století, zde byla ve velkém množství dovážena stáda španělských čistokrevných ovcí merino. Společně s nimi byli dováženi psi, kteří měli ovcím na novém území zabezpečit podmínky, na jaké byly zvyklé ve své domovině. Předpokládá se, že tito psi byli příbuzní dvou dodnes známých plemen z Iberyjského poloostrova a to katalánského ovčáka Gos d’Atura Catalá a většího Cao da Serra de Aires. Importovaní psi byli kříženi s místními ovčáckými psy asijského původu. Tímto způsobem došlo k neočekávanému krevnímu spojení psů, rozdělených zeměpisnými vzdálenostmi stovky let, třebaže i psům pocházejícím z Iberyjského poloostrova se připisuje asijský původ.     

Šlechtění bylo vedeno záměrem získat psy větší a ostřejší, při zachování vlastností pastevců. Připouští se i cílené křížení s velkým, silným, dnes už vyhynulým kostromským ohařem a téměř jistě s chrty orientálního původu typu tazy. Toto byli taktéž velcí psi s kosmatou srstí a jak víme z historie afgánských chrtů, plnili i oni částečně funkci hlídačů a pastevců.

Na rozdíl od jiných pasteveckých psů, jejichž typ se vytvářel vlivem podmínek, kde se nacházel a také geografickou izolací, byli jihorusi od 19. století plánovaně a profesionálně šlechtěni. Chovatelé ovcí vlastnili celé chovatelské stanice těchto psů. Velikost ovčích stád a jihoruských ovčáků překračovala veškeré představy. Připomeňme si jen, že na hlídání a pasení zhruba 1000 ovcí připadlo v té době asi 6 jihorusů a stáda byla statisícová. Nutné je taky dodat, že v druhé polovině 19. století, v období trvajícím zhruba 50 let, bylo v obrovských farmách v Askania-Nova majitele F.E. Felc-feina, drženo na 2000 jihorusů, v této době zvaných také ruský ovčák. Takto byl také nazýván pes popisovaný v monografii von Stephanitza, vydané roku 1910. Byl velký s kosmatou srstí, ale barvy černé. Tato barva byla stejně typická jako bílá, šedá nebo plavá.

 

 

Mnoho let byli jihorusi známi pouze lokálně. Koncem 19. století se ale Krym stal odpočinkovým a prázdninovým místem nejen carského dvora, ale i petěrburské a moskevské elity. Tehdy začali být jihorusi předmětem narůstajícího zájmu. Roku 1900 byla skupina těchto psů, na přání cara Mikollaje 2, vytavována na Světové výstavě v Paříži v ruském pavilóně.

    

 

Velká říjnová revoluce a následující občanská válka dokonale zpustošila slibně se vyvíjející chov těchto psů. A. Brauner ve svých spisech doslovně uvádí: "Askania-Nova šla z ruky do rukou znepřátelených armád. Jihoruští ovčáci, střežící stáda a objekty, nechtěli vpustit cizí lidi, proto byli téměř všichni vystříleni, takže když jsem tam roku 1923 přijel, zůstalo zde jen několik mladých zvířat". Přesto, nyní už znárodněná Askania-Nova, zůstala střediskem chovu jihorusů. Část těchto zvířat byla také základem velké státní chovatelské stanice ve městě Džankoje. Obnova plemene probíhala podle předem určeného plánu. Část chovných psů byla umístěna také do tehdejšího Leningradu (závod Krasnyj Trieugolnik), Moskvy a Charkova.

Roku 1939 se ve městě Symferopolu konala 1. speciální výstava jihoruských ovčáků. Zde byli vystaveni psi z velké části typově stejní, většinou bílé barvy.

  /Tartan/    /Otar/ 

Dalším, nejvíce dramatickým obdobím v chovu jihorusů, byla 2. světová válka. Psi byli opětovně téměř kompletně vystříleni a údajně i částečně vyvezeni Němci. Po válce zůstali jen jednotlivé exempláře. Populace byla na vymření a tak bylo pro zachování a obnovení plemene nutné přistoupit ke křížení s jinými plemeny. Ve 40. a 50. letech bylo mnohokrát registrováno krytí kavkazskými pasteveckými ovčáky, komondory a také velkými bílými pudly. Koncem let padesátých se tehdejší Leningrad stal centrem chovu tohoto plemene, sdružovaných v klubu Dosaaf. Zde bylo v roce 1955 registrováno 55 psů. Chov se rozvíjel i v Moskvě (Krasnaja Zviezda), Oděse i Bracku. Přesto se chov jihorusů nikdy nerozšířil do původních rozměrů a to i přes jejich dokonalou kvalifikaci strážních psů. Ve státních chovatelských stanicích byla problémem dlouhá srst, vyžadující údržbu a také i na tehdejší poměry špatná reputace psů.  

Ovšem doba opět pokročila a v posledních letech se povaha jihorusa musela částečně přizpůsobit civilizaci. V současné době máme psa, který nic neztratil ze svých skvělých strážních vlastností, ale je zároveň psem ovladatelným a neútočícím bez příčiny. Pokud je opravdu skutečností, že byl jihorus již v době 2. světové války vyvezen německými vojáky do Německa, tak i přesto zůstal pro evropskou veřejností byl teprve v 80. letech. Tehdy byly uskutečněny první importy do Polska a poté také, i když ojediněle, do jiných evropských států.

V Polsku byla prvním chovatelem jihorusů paní Batmanova (chovat. stanice NORTONIA). V roce 1984 importovala z Moskvy první fenu tohoto plemene Madžalis a o rok později Ajnu. Obzvláště Ajna se stala opravdovým vyslancem tohoto plemene v Evropě. Byla vytavována v mnoha státech, získala titul Interchampiona, Světového vítěze v roce 1989 v Kopenhadze a v roce 1991 v Dortmundu. Na této výstavě bylo vystavováno 26 jihorusů, většinou velmi vysoké kvality. Madžalis byla kryta v Moskvě psem Fil Krasnaja Zvjezda (vrh A) a Ajna psem Livienem (vrh O). Štěňata z těchto spojení se stala zakladateli dalších, nejen polských chovatelských stanic. Vzpomeňme alespoň Onnu Nortonia, zakladatelku chovatelké stanice SARISINŚ paní Sari z Holandska. Dva ze psů po Ajně - Osip a Omar Nortonia získala titul Interchampion a Omar i titul Světového vítěze v roce 1989. Fenka Oka Nortonia se stala zakladatelkou chovatelské stanice BARGEST. Ze spojení s Abbu Nortonia se narodil nádherný Wadim Bargest. Další vrh v této chovatelské stanici a následující byl výsledkem krytí Oki jejím vlastním synem Wadimem Bargest.

Jiné feny z Nortonie byly zakladatelkami chovatelských stanic Xylonia a Syndykat. Po psu z Nortonie a ruské feně Sefafína Sand začala s chovem stanice Kozielska Danga. Na přelomu 80. - 90. let se objevili v Polsku další importy. Někteří psi byli dováženi cíleně, jiní zcela náhodně. Štěňata z podřadných chovatelských ruských stanic se totiž dala koupit i na velkých trzích, kde byla dovážena obchodníky z Ruska. Mezi známé importy, které částečně ovlivnili polský chov, patří již zmiňovaný Zenit, Radž-Anis, Olaf a Liebied a také feny Cianguri, Umka, Borka, Milka-Matriona. Bohužel tito jedinci dali pouze ojedinělé vrhy. Tyto informace se vztahují k roku 1995. Od této doby tyto chovatelské stanice povětšinou zanikly a nebo se přestaly zabývat chovem tohoto plemene. Vznikly ovšem nové, které se chovu jihorusů v Polsku věnují dnes.

Mimo naší republiku jsou jihorusi chováni v Maďarsku (chovat. stanice NOVOSZIBIRSZKI), v Itálii (např. SERGEJ), ve Francii (např. ASKANIA SKAZKA, LES YOUJAKS DE CRIMEÉ), v Holandsku (např. SARISIN’S), na Litvě (např. SAVITAS, TAURAPILIS, BALANDIS), v Lotyšsku (např. SVET MOI), v Estonsku (např. INGLISILM), ve Finsku (např. VALKOVAHDIN, ZAIJAS). V ostatních státech jsou tito psi chováni ojediněle. Několik jedinců bylo importováno také do USA, Kamerunu, Španělska, Rumunska, Chorvatska, Německa, Švýcarska, Belgie >>>>>>>>> 

Chov jihoruských ovčáků v naší zemi byl započat, stejně jako v některých dalších zemích Evropy, na přelomu 90. let. Fena LUKÉRIA, která je v naší plemenné knize vedená pod číslem 1, byla v roce 1988 panem Blažkem importována z bývalého Sovětského svazu. Dalším importem byl, stejným chovatelem dovezený, AMAL NORTONIA z polské chovatelské stanice paní Bartman. Spojením těchto dvou jedinců se v chovatelské stanici Z BŘEZOVÉ ROKLE narodil první registrovaný vrh jihoruských ovčáků u nás. Štěňata z tohoto vrhu se stala zakladateli dalších chovatelských stanic. Nejvíce pak do dalšího chovu zasáhli ANDREJ a ASIMA, kteří působili v CHS CHERSON - manželů Zuzaňákových a ANUTA, působící v CHS LUŽICKÁ BRÁNA - manželů Kahanových.

                     

Z Ukrajiny v roce 1990 importovali manželé Zuzaňákovi bílo-šedého psa GRIŠU (viz foto), jenž se stal otcem řady vyznamných potomků. Přibližně v téže době přivezla p. Machníková, majitelka chovatelské stanice OČAKOV, z Poska další fenu z chovatelské stanice NORTONIE JUNU. Paní Mašková (chovatelská stanice Z KORÁNU), importovala fenu ULLU BERENDEJ a OLESJU.

Dalšími dovezenými jedinci byli fena ONĚGA VOLSK (chovatelská stanice Z ISLÁMU), fena PRIMA (chovatelská stanice BÍLÝ DÉMON) a pes IVAN. Dalo by se tedy říci, že chovná základna byla u nás poměrně široká. Objevily se první vrhy s více či méně kvalitními odchovy, ale bohužel, již v počátcích s vážnými nedostatky v exteriéru, jako byly vadné skusy nebo velmi nízká kohoutková výška. Bohužel tyto vady nebyly pro některé chovatele dostatečným varováním, takže došlo ke zvýšenému nárůstu nestandardních jedinců. Samozřejmě i přes různé neúspěchy se náš chov může pochlubit řadou velmi pěkných jedinců a několika šampióny.

Nejvýznamnějšími, a to i pro další chov, byli jedinci z "C" vrhu chovatelské stanice CHERSON: pes CORÁDO - Interchampion, Champion, Klub. vítěz (působící v chovatelské stanice Z KORÁNU) se stal otcem mnoha velmi kvalitních jedinců, z nichž jsou již mnozí také šampiónu. Fena CORSAI CHERSON - Champion CZ, SK, Vítěz speciální výstavy '94, 3x vítěz rasy, Vítěz speciální výstavy, 3x CACIB, 2x res. CACIB, 10x CAC, CWC, 2x BOB, Best veteran - je taktéž matkou řady významných potomků z chovatelské stanice CORSAIREY CASCH (podrobnosti viz. níže). Fena CORA také dosáhla titulu Interchampion. Chovatelská stanice OČAKOV odchovala velmi pěkného psa BARABU, který byl vítězem mnoha výstav, ale k chovu nebyl bohužel nikdy využit. Úspěšná byla i jeho sestra BĚLKA. Z chovatelské stanice LUŽICKÁ BRÁNA pochází Interchampion a šampion ANDY. Velice významně se do chovu JRO u nás zapsala stanice paní Maškové Z KORÁNU. Z této chovat. stanice vyšla řada velmi kvalitních potomků, vyjmenujme alespoň: FATY - (Klub. vítěz PL), šampiónky ELIZABETH a ELZA, nádherný EX a především HOOCHI - Interchampionka, multichampionka, Světová vítězka 2000, Klub. vítězka, BIS, BIG, mnohokrát CAC, CACIB, BOB. V neposlední řadě také HIBIS Z KORÁNU - Champion CZ, SK, Kluboví vítěz. Z chovatelské stanice STIX paní KOTIŠOVÉ je po importovaném psu z Ruska OLAFOVI, úspěšný ASIS STIX - Interchampion, multichampion, několikanásobný klub. vítěz, BOB, BIG, BIS. 

Z chovatelské stanice CORSAIREY CASCH pochází Světový vítěz mladých, Champion CZ, PL, Juniorchampion CZ, CACIB, BOB - ALTAJ Corsairey Casch. Tituly Evropský vítěz, Interchampion, Champion CZ, PL, získala ANNE-MAREE Corsairey Casch. Psu ALCAPONE C.C. (viz foto)  a feně ACE-TRIXIE byl také přiznán titul Champion a především také Interchampion. Titul Champion získala také fena ADRIENA, pes ARISTOTELES z (B vrhu) BUSCHIDO-BANZAJ - Interchampion, Champion CZ, SK, Klub. vítěz 2000, Vítěz speciální výstavy 2001, PES ROKU 2000, mnoho CAC, CACIB,BOB, BIS, BIG. Titul Juniorchampiona, Championa získaly feny DEASY DAKOTA C.C., ETOILE BIKREY C.C. (Evropský vítěz mladých Poznaň 2000, Světový vítěz Amsterdam 2002),  z (vrhu CH) fena CHIKITA CRAZZY C.C., psi GERETT BOLIVAR C.C. (vrh G), GORDAN GROM C.C. (vrh G), CHAKI CHUPUR Corsairey Casch a CHAMPION CATTO C.C. (z CH vrhu).

 

Postupně k nám byli importováni další psi a feny. Z Maďarska to byl ATOSZ KOTELVERE a DELOR-DAR. Bohužel, než mohli výrazněji zasáhnout do chovu u nás, uhynuli. Po Interchampionce KAZIMÍŘE DZUDŽU bylo zapsáno pouze jedno štěně, které nebylo nikdy vystavováno. V roce 1993 byli dovezeni psi ŠAJDAN a TIMUR Z ODĚSY a fena KATUSJA IZ DONĚCKA. Tito jedinci ovšem nijak výrazně nezasáhli do našeho chovu.

          

 

 

Z Polska dovezený Champion AGAT Z PIETNASTEK (viz foto)  nebyl v chovu využit. Posledními importy byli z Běloruska dovezení ZET a ZEMFÍRA, bohužel u obou se v období růstu objevil nestandardní skus, a tak tito jedinci nebyli v chovu využiti ......